Obezita a cukrovka 2. typu patří mezi největší zdravotní výzvy současnosti. Lidí, kteří s nimi bojují, rapidně přibývá a situace se dotýká nejen dospělých, ale i dětí a dospívajících. Jak se obezita vyvíjí, proč je tak nebezpečná a jaké jsou nové možnosti léčby? O tom jsme hovořili s profesorem Martinem Haluzíkem, předním odborníkem z pražského IKEM.

Když se řekne obezita, mnozí si představí jen vyšší hmotnost nebo estetický problém na konto jakési nevzhledné oplácanosti. Skutečnost je ale mnohem závažnější a smutnější. Profesor Haluzík hned na úvod připomíná, že jde o nemoc s dalekosáhlými následky. „Obezita je nemoc vyznačující se vzestupem hmotnosti při nadměrném hromadění tuku v organizmu. Obezita je významným rizikovým faktorem pro vznik řady nemocí, jako je cukrovka 2. typu či vysoký krevní tlak. Významně zvyšuje riziko nejen kardiovaskulárních komplikací, ale také řady zhoubných nádorů,“ vysvětluje.

A právě proto se dnes tolik mluví o takzvané epidemii obezity. Pokud se snad domníváte, že jde o nadsázku, bohužel. To je spíše přání otcem myšlenky a nadsázku abychom tu pohledali. „Výskyt obezity setrvale stoupá, a to nejen u dospělé populace, ale bohužel také u dětí a adolescentů,“ upozorňuje pan profesor.

Příčiny obezity

Podle pana Haluzíka je důležité si uvědomit, že za rostoucími čísly stojí nejen genetika, ale především prostředí, v němž žijeme. Příčin je tedy vícero a ani jedna z nich není úplně sympatická, jen co je pravda.

„Je to vždy kombinace určité dědičné dispozice, ale v posledních letech zejména nedostatku fyzické aktivity a nadměrného příjmu potravy. Ke zrychlení vzestupu bohužel přispěla i pandemie COVID-19. V rámci české populace si bohužel ne vždy uvědomujeme, že obezita je velmi nebezpečná nemoc,“ dodává. Sedavý způsob života, stres, málo spánku a snadná dostupnost kaloricky bohatých potravin vytvářejí prostředí, v němž se kila přibírají téměř sama.

Pokroky v léčbě diabetu a obezity

Dobrou zprávou je, že lékařská věda za posledních dvacet let udělala velký krok vpřed, to rozhodně. Dříve byla léčba diabetu 2. typu postavena především na dietě, pohybu a základních lécích. Dnes mají lékaři k dispozici celou paletu moderních přípravků. „Největším pokrokem jsou léky, které dokážou nejen zlepšit kompenzaci cukrovky, ale také snížit hmotnost, krevní tlak a především výskyt dlouhodobých komplikací cukrovky. Některé z těchto léků se nyní používají i v léčbě obezity,“ vysvětluje odborník.

Jedním z klíčových poznatků posledních let je i role tukové tkáně. Dlouho byla vnímána jen jako zásobárna energie, dnes je ale známo, že jde o aktivní orgán s hormonální funkcí. „Tuková tkáň vyrábí mimo jiné mnoho hormonů a cytokinů, které regulují mnoho pochodů v našem těle. V případě obezity tam vzniká nadměrné množství faktorů vedoucích ke vzniku zánětu, které se podílejí právě na vzniku cukrovky, zhoubných nádorů a kardiovaskulárních komplikací,“ popisuje.

K moderní léčbě obezity patří i nové léky, které umí ovlivnit chuť k jídlu a pomáhají pacientům udržet zdravější jídelníček. „Studie byly prováděny buď u pacientů s obezitou, tedy s body mass indexem vyšším než 30 kg/m2 nebo u pacientů s nadváhou definovanou jako body mass index vyšší než 27 kg/m2 a přítomností komplikace související s obezitou jako je vysoký tlak nebo cukrovka. Základem by ale vždy měla být změna životního stylu a zdaleka ne u všech je nutné používat léky. U pacientů s těžšími stupni obezity může pomoci i chirurgická léčba obezity,“ vysvětluje.

S novými možnostmi přichází i otázka, zda pacienti nespoléhají na pilulku víc než na vlastní vůli. Pan profesor k tomu říká: „Je to velmi silná berlička. Díky změně chuťových preferencí, kterou některé léky vyvolávají, mohou významně pomoci při dodržování diety a tím nám usnadnit změnu životního stylu. Ta by ale měla vždy zůstat základem snižování váhy. Léky by tedy měly být spíše doplňkem a neměly by být vnímány jako zázračné a samospásné řešení.“

Mýty, prevence a psychika

Obezita a cukrovka jsou spojeny s mnoha mýty. Některé mohou pacienty dokonce od správné léčby odvádět. „Napadá mě jeden, často od pacientů slyším, jak je možné, že mám cukrovku, když vůbec nejím sladké. Rizikovým faktorem pro vzniku cukrovky je především obezita. Pokud tedy přiberu z toho, že mám rád pivo a bůček nebo z toho, že mám rád čokoládu a sušenky zvýší riziko v konečném důsledku úplně stejně,“ objasňuje profesor Haluzík.

Zásadní roli tedy hraje prevence. V praxi to pochopitelně znamená to, v čem mnohdy tolik pokulháváme. Není tím nic jiného, než zdravý životní styl. „Ano, pokud začnu včas a ideálně se ke stádiu obezity vůbec nepropracuji. Čím vyšší je stupeň obezity a přítomnost komplikací, tím menší je šance, že tento stav vyřeším pouze změnou životního stylu,“ potvrzuje odborník.

Do hry pak vstupuje i psychika. „Stres a psychické problémy mohou vzestup hmotnosti vyvolat i samy o sobě a významně se podílet na tom, že nám dlouhodobě nedaří zhubnout. Významnou negativní roli mohou sehrát i některé psychiatrické léky a také nedostatek spánku,“ dodává. Není tedy divu, že zdravý životní styl musí zahrnovat nejen jídlo a pohyb, ale i duševní hygienu, odpočinek a dostatek spánku. Jenže, ruku na srdce. Kdy naposledy se vám skutečně podařilo jít spát včas?

Genetika, rodina a životní styl

Často se mluví o genetice. Když nám jdou kila nahoru, hořce na její konto vtipkujeme a nerozpakujeme se považovat ji za viníka. Profesor Haluzík sice potvrzuje, že vrozené dispozice mají velkou váhu, ale také jasně říká, že nejsou rozhodující. „Genetika je zodpovědná za obezitu přibližně z 50-60 %. Zdravým životním stylem si ale můžeme udržet normální váhu, i pokud máme genetické vlohy nepříznivé.“ Čili, hlavu vzhůru a rozum do hrsti, milí čtenáři. Nic není ztraceno…

Velký význam má i okolí, v němž člověk žije. „Podpora rodiny a blízkých je naprosto zásadní. Snížení hmotnosti je vždy běh na dlouhou trať a nastanou samozřejmě okamžiky, kdy se úplně nedaří. Zejména v těchto chvílích je podpora okolí zásadně důležitá a často rozhoduje o dlouhodobém výsledku,“ přimlouvá se pan profesor za silné zázemí.

A co nesmíme vynechat nakonec, je samozřejmě sedavý životní styl. Ten je významnou překážkou toho zdravého opaku „Nemusíme už pracovat na poli a navíc můžeme mnoho věcí vyřešit z počítače nebo mobilu. Jídlo už si nemusíme kupovat, ale jen si jej pohodlně objednáme a k pohybu se musíme spíše trochu nutit. To se nám nedaří zdaleka tak dobře, jak bychom si představovali,“ konstatuje. Zkusme mít proto na paměti, že život znamená pohyb. K tomu bylo tělo stvořeno, jen jsme na to již možná trochu pozapomněli.

Budoucnost a naděje pro pacienty

Přes všechny potíže profesor Haluzík vidí budoucnost pozitivně. „Optimistické je, že se o obezitě daleko více mluví v kontextu toho, že jde o nebezpečnou nemoc, nikoliv jen jako o estetickém problému či jakémsi selhání pacienta, který si za vše může sám. Přibývá také možností léčby a zvyšuje se pomalu jejich dostupnost.“

V praxi se však setkává i s velmi těžkými a ne příliš optimistickými případy. „Bohužel v IKEMu poměrně dost často. Léčíme třeba pacienty, kteří potřebují transplantaci ledviny, ale kvůli jejich obezitě nejde transplantaci provést. I těm se nám ale někdy daří pomoci. Často také pozdě přicházejí nemocní s cukrovkou, kteří již mají těžké komplikace. Nedokážeme bohužel pomoci úplně všem, ale vždy se o to maximálně snažíme.“

Když jsem se pokoušela vžít do někoho, kdo se právě dozvěděl diagnózu diabetu, mám za to, že bych se hned poohlížela po něčem, co rychle funguje. Pan profesor má odpověď i na takový otazník a takovým lidem tři jednoduché, ale zásadní kroky. „Změnit svůj životní styl tak, abych měl svou cukrovku co nejvíce v pořádku. Důvěřovat svému lékaři a řídit se jeho doporučením, nikoliv neověřenými radami na sociálních sítích. Nepropadat pesimizmu, i s chronickými nemocemi se dá žít plnohodnotný život, a pokud nás tato diagnóza posune ke zdravějšímu životnímu stylu, může nám to v konečném důsledku hodně pomoci.“

A jak je to s módními dietami a rychlými detoxy? Ty letem světem závěrem samozřejmě vynechat nemůžeme. Inu, co myslíte? Ano. Pan profesor před jejich lákavými sliby pochopitelně varuje: „Jediná dieta, která má smysl při nejen snížení hmotnosti, ale i jejím dlouhodobém udržení, je taková kterou vydržím dodržovat roky nebo desítky let. Velmi tedy varuji před ‚zázračnými‘ dietami. V konečném důsledku povedou dlouhodobě ke zvýšení váhy a ničemu nepomohou.“

Jako tečku usměvavý pan doktor přidává i povzbudivý vzkaz pro všechny, kteří chtějí udělat změnu. A vězte, že nic extrémně složitého to při troše dobré vůle opravdu není: „Nikdy není pozdě začít třeba s fyzickou aktivitou. Nakonec třeba zjistíte, že Vás pohyb začne bavit i přesto, že původně Vás pouze obtěžoval. Mohu to potvrdit na svém příkladu. Díky své skvělé sportovně založené manželce jsem začal sportovat i já a dnes si to již jinak ani nedovedu představit.“

Barbora Klímová